Jednosměrné satelitní připojení k internetu

Využití satelitů pro připojení k Internetu je samozřejmě možné, ale je výrazně ovlivněno principem jejich fungování. Satelitní přenosy jsou téměř ideálním řešením v situaci, kdy je potřeba dopravit jeden a tentýž obsah k více příjemcům současně - jako je tomu například u televizního vysílání. Je možné je s výhodou využít i pro přenesení určitého obsahu k malému počtu příjemcům, či dokonce k jedinému příjemci. Problém však nastává, pokud je potřeba realizovat obousměrnou komunikaci. Ne, že by to z principu nešlo, ale je to drahé a náročné.

Pro potřeby připojení k internetu se právě díky této své vlastnosti satelity používají nejčastěji v kombinaci s další přenosovou technologií, která zajišťuje zpětný kanál. Takovouto další přenosovou technologií bývá nejčastěji komutované připojení k internetu, přes veřejnou telefonní sít a s využitím běžných telefonních modemů. Vše pak funguje tak, že připojený uživatel vyšle svůj požadavek (například na zobrazení určité konkrétní www stránky) přes zpětný kanál, tj. po telefonu, ale data, která si z internetu vyžádal (příslušná www stránka), se mu vrací již přes satelit. Také zde se přitom předpokládá, že koncový uživatel bude především ”konzumentem” internetových služeb, a nikoli jejich producentem. Tj. bude generovat poměrně „malé” požadavky, na jejichž přenos stačí i velmi malá přenosová kapacita. Výsledky jeho požadavků však již mohou být podstatně ”objemnější”, ale jednosměrný přenos přes satelit směrem k uživateli může již být dostatečně dimenzovaný.

Pro jednosměrný satelitní internet je tedy nutné mít počítač a možnost přístupu na internet přes „pozemního” providera a dále satelitní parabolu, konvertor, speciální DVB kartu do počítače, sloužící k příjmu dat ze satelitu a abonenci u některého satelitního providera.

Příkladem takto fungující technologie je řešení DirecPC, pocházející od firmy Hughes. Směrem k uživateli nabízí přenosy rychlostí až 400 kb/s. U nás jej nabízí např. firma GiTy.

Další, u nás známou a využívanou možností je připojení satelitního internetu přes providera Europe Online. Princip internetu přes transpondery na družici Astra, pronajaté pro přenos dat EOL je jednoduchý. Je opět nutné se připojit přes modem či pevnou linku na internet, navštívit webové stránky EOL a po zadání přístupového jména a hesla se dostat do downloadového centra. Zde je nabídka programů ke stažení – od rozsáhlých softwarových balíků, přes hry, video či audio soubory až po programy pro dospělé. Po označení vybraného software ke stažení se lze z internetu odpojit a nechat jen puštěný počítač, kdy pomocí programu, pracujícího na pozadí se programy ze satelitu pomocí DVB karty přijmou a uloží na harddisk. Rychlost načtení dat z družice dosahuje až 2 MB za sekundu, omezení je zde ale výběrem SW z nabídky v downloadovém centru a to, že programy nestahuji ihned, ale až jsou přenášeny ze satelitu (podle principu postupného vyřizování „objednávek“ v pořadí, jak byly do downloadového centra zadávané jednotlivými abonenty).

Takový je tedy ve stručnosti princip fungování jednostranného satelitního internetu. Je vhodný pro stahování velkého množství dat, pro běžnou korespondenci a prohlížení www stránek budeme asi ale spíše využívat služeb současného „pozemního“ poskytovatele připojení na internet.

Pro větší firmy, zvláště ty, které mají své pobočky umístěné mimo dosah pevných linek by však mohla být zajímavá i alternativa obousměrného satelitního připojení k Internetu, tj. takového, které nevyžaduje žádnou další technologii pro realizaci zpětného kanálu. O tom však až v příštím článku.

(Využito materiálů z článku Jiřího Peterky – Alternativní připojení k Internetu, IT.NET, prosinec 2001)